Smazání příspěvku

Nick:
Heslo:
Přidat zprávu
[X]Jan Rejsek: Osud Tomáše je tak smutný, že ani nemám slov. Asi, možná je dobré vyladit se sám se sebou a se svým srdcem. Dostat se na úroveň myšlenek dětí, zůstat u nich a potom.. nějak jednat. Je to dlouhá cesta, ale Tomáš ji zvládne.
[X]Veronika: Tomáši, je mi líto, že Vám bejvalka odešla za jiným. Nepsala jsem, že chce někdo připravit děti o tátu. To jste si špatně vysvětlil. V případě pana Miloslava souhlasím s panem Rejskem. Už jen to , že byl přesvědčen, že vše dělá správně a partnerka je na vině všemu, on se staví do pozice chudáka a bude vykládat jak mu bylo křivděno a ubližováno. Smůla, vše za zavřenými dveřmi. Děti potřebují oba rodiče, ale opravdu to někdy nejde a děti nejdou rozpůlit, pak je lepší, když bydlí pouze s jedním rodičem a druhý se samozřejmě podílí na výchově a všem ostatním.
[X]XXX: Za dveřmi bytu... "Zavřené dveře, to bylo ono! Teda za třetí! To násilí probíhá často za zavřenýma dveřma, víme?" Viz http://www.domacinasili.eu/spolek.html
[X]Jan Rejsek: Fyzické násilí je tedy nepřípustné. Jak se ale vůči němu účinně bránit, když už k němu dojde??? Situaci chlap - chlap není třeba rozebírat. Ale co když dostane přes hubu žena od chlapa? Podle své přítelkyně, která si prošla peklem domácího násilí, vím že těch možností tehdy moc neměla. Na starosti dvě malé děti, nikdo jí nevěřil (co se odehrává za dveřmi bytu, na to zpravidla není moc svědků), na nějaké trestní oznámení neměla myšlenky ani čas. S tou třetí, nepřípustnou možností, nepočítala. Možná nejsem na správné straně barikády, ale nemám rád demagogii.
[X]XXX: Třetí varianta je nepřípustná. Nelze reagovat ani na nepříjemná slova fyzickým násilím. Vina je jednoznačně na tom násilníkovi.
[X]Jan Rejsek: Stejně tak nejde omlouvat magora, který ti dá přes hubu za to, že mu řekneš, co si o něm myslíš a říkat "vinni jsou oba".
Když někomu řeknu, co si o něm myslím, a není to zrovna poplácání po ramenou, tak co asi mohu očekávat? "Jo, máš pravdu, jsem vůl, děkuji, že jsi mi to řekl".. Další varianta může být třeba: "No to se pěkně pleteš, takový nejsem, zato ty jsi ................" A ta třetí je, že dostanu rovnou přes držku. Když se pustím do takové odvážné akce, musím holt počítat se vším a nemůžu říct, že on je vinný a já nikoliv. Dokonce by bylo osvobozující si tu svojí vinu, nebo podíl, přiznat. Nebo mohu chodit po světě a všem vyprávět pohádku, jak mi bylo ublíženo a ukřivděno, jak jsem nevinně dostal přes hubu, a nechat se litovat..
[X]Jan Ryska: Enigmat to napsal velice zkušeně,věcně a na rozdíl ode mne srozumitelně pro všechny a přesto pořád do kola vyslanci vývojové autokracie programově hluší a slepí.
[X]Tomáš Holek: Veroniko, za koho to mluvíte, když píšete NIKDO přece nechce připravovat děti o jednoho z rodičů ??? Moje děti měli tátu každý den Chodil s nimi na výlety, do MŠ, k lékaři, na kolo. Doma se cítili štastně a dobře. A pak je moje bývalka odvlekla do ciziny, do cizí země s cizím jazykem, do cizího prostředí a nutí je žít se svým milencem, kterého si tam našla na služebních cestách. Připravila ty děti o tátu. Tak laskavě nepište, že nikdo nechce děti připravit o tátu. Já vám opravdu věřím, že to na těch dětských dušičkách a psychice zanechá následky.
[X]Jan Rejsek: "Hoď po mě kamenem, kdo jsi bez viny". V tomto příběhu nejde přeci jednoho soudit, striktně označit za viníka a bezmezně věřit všemu co vypráví Miloslav. A jak jsem se už zmínil, a co je nejhorší, on je přesvědčen že dělal vše správně. Žádná zmínka o pochopení jeho partnerky, ani o soucitu, ani o odpuštění. Ta paní se přeci nepokusila jen o vraždu, ale i o sebevraždu! Ještě je tu psáno, že sotva se seznámili, hned čekali dítě, museli čelit tolika novým věcem. Jeden chtěl to, druhý ono, ale neměli čas vše v klidu řešit, najít společnou řeč, vidím v tom překotnost a nevyzrálost. Nechali za sebe mluvit svá ega a zřejmě byli pod silným tlakem právníků a názorů druhých osob. Zapomněli nejen na sebe, ale i na Natálku a Terezku. Nikdo z nás nemůže vědět proč vše dopadlo tak tragicky. I když, obě žijí.
[X]Veronika: Nikdo přece nechce připravovat děti o jednoho z rodičů, pouze je nutné vzít na vědomí věk dítěte, vztah k dítěti a vytvořit mu krásné dětství bez boje a křivd. Věřte, že se to na dětské dušičce a psychice odrazí v budoucnu. Nejvíce v době, kdy budou zakládat svou vlastní rodinu.